Paštika, která nám pěkně zavařila
Na první pohled obyčejná paštika. Ve skutečnosti ale za každou skleničkou stojí nejen netradiční složení z vyzrálého hovězího masa, ale i poměrně zajímavý příběh. Od původní výroby na farmě v Mitrově, přes cestu plnou slepých uliček, až po novou verzi s ještě lepší chutí. Pokud vás zajímá, co všechno se skrývá za touto oblíbenou pochoutkou, čtěte dál.
Od Mitrova až k vlastní výrobě
Naši hovězí pečenou paštiku můžete znát už od roku 2020, kdy jsme si na farmě Mitrov vyladili vlastní recepturu. Právě odtud pocházelo i vyzrálé hovězí maso, které tvoří její základ. Dlouhá léta ji tam pro nás také vyráběli, protože jsme sami tehdy neměli potřebné prostory ani vybavení.
Vloni ale nastal čas posunout se dál. Bylo jasné, že pokud chceme mít nad paštikou plnou kontrolu a možnost rozvíjet vlastní výrobu, musíme se do ní pustit sami.
Rozhodnutí: vlastní masná výroba
Věděli jsme, že paštika patří k našim bestsellerům, a nemít ji v nabídce před Vánoci by byla velká rána. Rozhodli jsme se proto pro krok, o kterém jsme už delší dobu přemýšleli: vybudovat vlastní masnou výrobu.
To znamenalo nejen absolvovat kolečko se Státní veterinární správou, ale také investovat do zásadního vybavení – autoklávu. Díky němu můžeme paštiky vyrábět jako konzervy s dlouhou trvanlivostí, skladovatelné při běžné teplotě. Naštěstí se nám podařilo rychle zajistit financování i dodávku stroje a věřili jsme, že výrobu na Vánoce zvládneme.
Když se to zmastí
Jak se říká – člověk míní, život mění. A tak se nám začal odvíjet sled událostí, které s našimi plány pořádně zamávaly.
Nejprve se zranila vedoucí výroby, takže se musel každý, kdo měl ruce i nohy, zapojit do provozu, abychom udrželi výrobu v chodu. Do toho dorazil autokláv i se školitelem a nastal den D – první ostrá várka paštiky. Recepturu jsme měli vymazlenou, a tak jsme si věřili, že půjde jen o formalitu.
Jenže už po chvíli bylo jasné, jak moc jsme se mýlili. Víčka prostě nechytala, což je u masného výrobku naprosto zásadní problém – skleničky netěsnily a hrozila jejich degradace. Po celodenních pokusech jsme končili kolem desáté večer: celí unavení, mastní a frustrovaní :) , obklopení nepovedenými skleničkami, ve kterých jsme utopili nejen čas, ale i kvalitní maso.
Nevzdali jsme to a v následujících týdnech jsme testovali jiná víčka, skleničky i postupy sterilace. Výsledek? Pořád stejný. Po páté neúspěšné várce jsme si řekli dost. Vánoční sezóna byla v plném proudu a my se museli věnovat i dalším výrobkům – a hlavně obchodu a marketingu. Padlo tedy rozhodnutí: paštiku doladíme až po novém roce.
Čtyři měsíce ladění
V lednu jsme se k paštice vrátili. Čtyři měsíce testů, zkoušek a drobných úprav uběhly, než jsme mohli s čistým svědomím říct, že máme hotový produkt – vyladěný a hlavně správně zavařený.
Postupně jsme našli i spolehlivé dodavatele masa: hovězí bio z farmy Maso z lůky – Rudimov a kvalitní vepřové z farmy Dubňany. Chuť paštiky jsme ještě lehce doladili, ale zůstali věrní původní oblíbené receptuře.
Díky celé té anabázi jsme si navíc pořídili plnicí a uzavírací poloautomatickou linku, našli nového českého výrobce uzávěrů a hlavně lépe pochopili principy sterilace v tlakovém kotli – tedy v autoklávu.
Návrat legendy
